Cejlonská kočka
Historie a původ plemene
Tato kočka pochází z ostrova Cejlon, odkud ji dovezl jeden italský chovatel.
Povaha
O chování cejlonské kočky je toho známo jen velmi málo. Je to převážně noční zvíře, samotářské a velmi teritoriální. Přes den se skrývá ve větvích nebo dutinách stromů. Dobře šplhá a většinu času tráví na stromech. Pravděpodobně se živí malými obratlovci. Dle některých zpráv i příležitostně napadá drůbež. Březost u této kočky trvá 67 dní a v jednom vrhu bývají zpravidla jedno nebo dvě koťata. Obvykle rodí v dubnu. Koťata vrhá samice v doupěti i na půdách domů. Koťata se dají dobře ochočit a většinou jsou z nich velmi hraví a přítulní společníci.
Popis a vzhled cejlonské kočky
Jedná se o kočky krátkosrsté s jemně utvářenou kostrou adobře vyvinutým svalstvem.zadní nohy cejlonské kočky jsou vyšší než přední. Hlava je kulatá s velkými zakulacenýma ušima. Srst má krátkou a bez podsady a vykazuje výrazný ticking po těle, při čemž na obličeji ocase i nohách je zřetelné žíhání. Barva srsti je popisovaná jako konopná se skořicovým nádechem, písková s meruňkovou, čokoládová s barvou bílé kávy, což přibližně vystihuje barvy tickingu na základní barvě chlupu, která je vždy o něco světlejší než ticking. Mezi těmito kočkami lze nalézt též kočky modré nebo želvovinové. Cejlonská kočka patří spolu s africkou kočkou černonohou k nejmenším kočkovitým šelmám na světě.
První kočky tohoto plemene byly předvedeny na generálním zasedání FIFe v roce 1988 v Itálii. Byl založen klub příznivců cejlonských koček, který se bude snažit o vytvoření a uznání nového velice zajímavého plemene. V některých indických státech je tato kočka lovena pro maso, na Srí lance je lovena kvůli kožešině.
