Ruská modrá kočka
Historie
Jak už sám název plemena napovídá, kočka pochází z Ruska. První zmínky o tomto plemeni se objevují již před dvěma sty lety v okolí Archangelsku (ruské přístavní město). V polovině 19. století byly britskými kupci odvezeny do Británie, kde byly vystavovány pod názvem archangelská kočka. Později byly na výstavách představovány pod tímto plemenem všechny kočky s modrou srstí, což málem vedlo k zániku kvalitních chovů. V roce 1 912 byla zřízena chovná stanice pro tyto plemena. Bez ní, by už asi ruská modrá kočka zanikla. Po druhé světové válce bylo plemeno opět ohroženo, a tak šlechtitelé museli ke křížení využívat podobná plemena. K tomu nejlépe posloužily kočky siamky s modrými odznaky. Přispěly k zachování plemene, ale bohužel se plemeno stalo jemnějším a začalo se stále více podobat siamkám. V 60. letech se odborníkům na šlechtění povedlo plemeno znovu vyšlechtit a získalo zpět své vlastnosti. Z Velké Británie, Švédska a Spojených států se ruská modrá kočka rozšířila do celého světa a dnes je velmi oblíbená.
Standard
Tělo: Poměrně dlouhé tělo by mělo působit elegantním dojmem. Stavba kostry je relativně jemná. Nohy jsou dlouhé zakončené poměrně malými oválnými tlapkami. Ocas je dlouhý, u kořene nesmí být moc široký a pomalu se sbíhá do jemné zakulacené špičky.
Hlava: Hlava, která je poměrně široká, tvoří klín. Uši jsou na hlavě posazeny velmi vysoko a jsou velké. Mají širokou základnu a pomalu se sbíhají do špičky. Vnitřní strana uší by neměla být vůbec osrstěná a když je, tak jen velmi málo. Nos vybíhá bez jakéhokoliv prohnutí do temena lebky. Nos by měl být co nejvíce rovný, neměly by se na něm nacházet žádné hrbolky. Oči mandlovitého tvaru jsou umístěny daleko od sebe a jsou poměrně velké. Dvorce od hmatových chlupů by měly být velké a na pohled by měly vypadat plně. Brada by měla být poměrně mohutná a krk by měl být vysoký a silný.
Srst: Srst ruské modré kočky je tvořena podsadou a svrchními chlupy. Je poměrně krátká, na odtek jemná a hedvábná. Nikdy nesmí být srst přilehlá ke kůži ale měla by trošku odstávat, což také zvýrazní její jemnost a bude působit nadýchaným dojmem. Toto plemeno má jedinečnou srst. Ať už jde o jemnost srsti či o strukturu.
Barvy: Nejoblíbenější barvou, stejně tak jako tomu bylo na začátku vyšlechtění této kočky, zůstává a s největší pravděpodobností zůstane modrošedá.
Stále více se rodí však koťata, která mají zbarvení bílé a černé. Ne všemi chovnými stanicemi jsou kočky tohoto plemene, které mají toto zbarvení, uznávány. Pokud má kočka srst modrou, měla by být zbarvena trošku do šediva a mít nádech do stříbrna. Jestliže jsou v srsti jednotlivé bílé chlupy či přímo vytvořené bílé fleky bílými chlupy, jedná se o závažnou chybu. Nos i tlapky musí být stejně šedivé jako srst. Oči by měly vykazovat značně zelenou barvu a pokud mají oči nádech žluté, považuje se to za chybu. Může se stát, že se narodí koťat, která mají žluté oči, ovšem toto zbarvení by mělo během vyrůstání vymizet a přeměnit se v barvu zelenou.
Bílá ruská kočka musí mít zbarvení srsti čistě bílé a mít růžový nos a polštářky na tlapičkách. Oči jsou modré nebo zelené a není vůbec výjimkou pokud bude každé oko jiné.
Černá ruská kočka by měla být čistě černá s tmavým nosem a tmavými polštářky. Oči mají mít také barvu zelenou.
Charakter
Z původu bychom si mohli myslet, že se povahově bude toto plemeno podobat plemeni siamské kočky. Není tomu tak. Díky zpětnému vyšlechtění získalo plemeno své původní jedinečné vlastnosti. I když jsou velmi hravé, zůstávají po celý život klidné. Poměrně rychle si zvyknou na novou rodinu a jsou lenošivé. Nejradši by celý den proležely na jednom místě a vůbec se nebudou zlobit, když to bude klín jejího majitele. Pokud máte malé děti, nepořizujte si toto plemeno. Mají rádi klid, klidnou domácnost a prostředí, a tak se budou mnohem lépe cítit tam, kde je poměrně tiché prostředí. Zvykne si jen na členy domácnosti, pokud Vám přijde návštěva, může se stát, že se stáhne někam do svého pelíšku. Ale jen málokdy se stane, že vystrčí drápky. Na to je moc pohodlná. Jen málokdy pozvednou svůj jemný melodický hlas a velmi dobře se snesou se psy a s ostatními kočkami.
Péče
I když má toto plemeno zvláštní srst, nevyžaduje mnoho péče. Postačí, když srst občas vyčešete jemným kartáčem, ale musíme dávat pozor na to, abychom při příliš častém pročesávání nepoškodili podsadu srsti. Mohlo by se stát, že bychom podsadu mohli dokonce vytrhnout z kůže. Pro zvýšení lesku můžeme srst přetřít jemným semišovým hadříkem, stejně poslouží i časté hlazení.
Uši čistíme jen pokud je to nutné,a to přípravkem přímo pro ně určeným. Konce drápků zastřihujeme pravidelně ostrými kleštičkami na nehty či přímo kleštičkami, které jsou určené pro kočičí drápky.
