Perské a exotické kočky
1.Perské a exotické kočky
Perská kočka je typická dlouhosrstá kočka a patří mezi nejstarší čistokrevná plemena koček vůbec. Do Evropy se rozšířila v průběhu 16. století patrně z Arménie, Turecka či Iráku. Tyto kočky, které dovezl Nicolas Claude Fabri de Peiresac, byly ale spíše podobné turecké angoře než typické peršance. Současně přivezl z Persie talský cestovatel Pietro de la Valle další kočky s kulatějšími hlavami a mnohem hustší srstí. Plemena byla mezi sebou křížena, jelikož obě měla dlouhou srst a velmi se k sobě hodila. Peršanka se rychle stala symbolem postavení, moci a bohatství, takže není divu, že si brzo našla cestu na evropské dvory a tehdejší šlechtická sídla. Cílené šlechtění začalo teprve kolem roku 1870 a z počátku bylo jeho snahou jen uchovat roztomilý panenkovský obličej perské kočky, časem se stalo hlavním cílem vyvíjení nových barevných variet, takže v současnosti můžeme obdivovat více než 60 různých zbarvení srsti těchto koček. Na první britské výstavě koček roku 1871 bylo vystaveno velké množství perských koček a krátce poté byly zveřejněny první standardy plemene. Záhy se rozšířily perské kočky do USA, kde byly roku 1903 vytvořeny americké standardy pro toto plemeno. Ty se od evropských lehce liší. V Evropě dávají chovatelé přednost méně zavalitému typu, zatímco američtí milovníci koček usilují o kompaktnější stavbu a snaží se docílit bohatši srsti. Velké dohady vznikají ohledně tvaru hlavy. Američané vyšlechtili kočku s extrémně krátkým nosem tzv. moderní typ, který se prosadil, i když ne tak výrazně, také ve Velké Británii. Přinesl s sebou ale mnohé zdravotní potíže, kočkám se špatně dýchá a mají deformované slzné kanálky, takže se jim objevuje kolem očí hnědavý výtok. V Česku se prvně objevily tyto kočky moderního typu až po roce 1989, když se výstavy otevřely západním chovatelům
