Thajská kočka
Původ
Thajské kočky mají svůj původ v Siamu, tedy v dnešním Thajsku. V této zemi je kněží považovali za svaté, byly chovány v chrámech a věřilo se, že právě ony přinášejí štěstí. Poprvé se toto plemeno vyvezlo za hranice Thajska v roce 1886 a to do Velké Británie. Vývojem času prokládaným postupným šlechtěním došlo k vyšlechtění siamky takové, jaká je známá dnes po celém světě. Zájem o tyto kočky byl velmi velký a tak se v roce 1957 začaly vybírat pro chov ty kočky, které měly znaky původních thajských koček. V roce 1990 byly tradiční siamky uznány jako samostatné plemeno a dosáhly názvu Thajská kočka.
Povaha
Povaha tohoto plemene vás zaujme hned na první styk s ním. Jsou velmi hravé a poměrně dost závislé na svém majiteli. Každý si je oblíbí díky jejich úžasnému šarmu. Jejich předení je velmi hlasité a jsou velmi temperamentní. Z jejich povahy přímo čiší přátelství a možná vás překvapí, že patří mezi ty kočky, které si rádi se svým majitelem povídají (obrazně řečeno) - jsou totiž velmi hovorné. Jsou velmi inteligentní a zvídavé, takže možnost, že byste před nimi něco utajili, je prakticky mizivá. Mají velmi rádi společnost a pokud se rozhodnete svoji kočku tohoto plemene přes delší dobu nechat doma samotnou, bude tím opravdu velmi trpět. Jsou velmi přátelské a proto jim nedělá nejmenší potíže spřátelit se s jinými kočkami, zvyknout si na psy či hodiny trávit s lidmi a to i s malými dětmi- v jejich povaze je zaznamenána i velká trpělivost. Toto plemeno bude velmi rádo, pokud mu dopřejete smečku koček. Nedá se říci, že ji k životu nutně potřebuje, ale je mnohem šťastnější, pokud se tomu tak stane.
Tělo
Thajské kočky jsou celkově robustnější a více osvalené než kočky siamské. Ale i přes to, že jejich tělo může působit až kompaktním dojmem nejsou v žádném případě neohrabané. Jejich velmi dobře vyvinuté svaly jim zapůjčují postavu atleta. Typická je pro toto plemeno široká hlava, která má tvar mírně zaobleného trojúhelníku. Délka hlavy je značně větší než její šířka. Na hlavě se tyčí uši, které jsou přiměřeně zašpičatělé se středními rozměry. Ocas je u kořene silný a postupně se zužuje do mírně zakulacené špičky. Thajskou kočku bychom mohli zařadit do velkých plemen koček, váží až 9 kg.
Srst a barvy
Srst tohoto plemene by měla být hladká, na dotek sametová a přiléhavá k tělu. Pokud je srst zplihlá, je to považováno na výstavách za chybu. Srst má také více podsady než má srst kočky siamské. Pokud na srst sáhnete, měla by se vám ruka do srsti trochu propadnout. Thajské kočky existují v mnoha barvách. Po těle by však barvy měly být rovnoměrně rozmístěny. Nejčastější barvou, ve které se toto plemeno chová, je zbarvení seal-point ( zbarvení, které připomíná barvu tuleně s tmavě hnědými znaky). Další barvy, ve kterých se thajské kočky chovají, jsou krémová, lila, čokoládová, modrá ale není výjimkou ani barva bílá.
Péče
I když mají tyto kočky mnohem více podsady než kočky siamské, lze jejich srst udržet v dobrém stavu i s minimem péče. Bohatě postačí, když srst kočku jednou za čas vykoupete a srst budete pravidelně česat kartáčem z prasečích štětin. Abyste dosáhli zvýšení lesku srsti, přetřete srst sametovým hadříkem (může být i hedvábný). Zvýšení lesku docílíte, i když budete kočku pravidelně hladit, což je pro toto plemeno nezbytně nutné. Uši pravidelně čistěte přípravkem pro ně určeným a nebo obyčejnou namočenou vatovou tyčinkou a poté uši jen malinko protřete dětským olejíčkem. Drápky pravidelně zastřihávejte ostrými kleštičkami, abyste předešli roztřepení drápků. Okolí oči dle potřeby protřete suchým, nebo jen málo namočeným kapesníčkem (jemným, abyste oči nijak nepoškodili). Pokud budete o kočku dobře pečovat, mohou se tyto kočky dožít poměrně velkého věku a to nejen díky vaší péči, ale i proto, že jsou považovány za vysloveně zdravé plemeno. Průměrně se tyto kočky dožívají věku 15- 20 let.
Dnes je toto plemeno uznáváno čtyřmi chovatelskými organizacemi a to GCCF, CFA, TICA a FIFé.
